top of page

Jak si vybrat architekta?

    Odpověď je prostá: vyberte si takového, se kterým si dokážete představit posezení u piva.

    Myslím to samozřejmě s trochou nadsázky. S architektem nemusíte zamířit do nejbližšího výčepu. Ale v následujících měsících a letech s ním budete trávit spoustu času. Projdete nejedním úskalím. Pustíte si ho do nejzazších koutů vašeho soukromí. A rozhodně to nebude končit jen tím, že bude vědět, jak vypadá vaše ložnice a kde je váš zazděný trezor.

    Samozřejmě, že si ho můžete od svého soukromí držet dál. Klidně s ním můžete mít vztahy jen v rovině ryze obchodní. Ale čím více důvěry mezi vámi bude, tím lepší domov pro vás může navrhnout.

    My architekti svou profesi často rádi srovnáváme s tou lékařskou. Mnohdy jsou tyto příměry více či méně praštěné, ale zde tomu neodolám. Svěřujete-li se do rukou lékaře, jste rádi, pokud se od něj srozumitelně a upřímně dozvíte, co vás čeká a jaké na vás číhají nástrahy. Dobrá komunikace může mít zásadní vliv na zdárný průběh toho, co bude následovat. U architekta to v jisté míře platí podobně. Jeho volba může mít zásadní vliv na to, jak bude vypadat Váš další život. I zde je tedy schopnost vzájemného porozumění zásadní.

    Půjde-li všechno dobře, určitě na nějaký ten orosený půllitr, skleničku či dlouhé debaty nad dobrým jídlem taky dojde. A někdy i na přátelství.

    Já sám rád navštěvuji domy, na jejichž návrhu a stavbě jsem se tak či onak podílel. Zajímá mě, jak se v nich žije, jak stárnou. Řeči obvykle začínají u domu, vždy se ještě najde to či ono, s čím je třeba pomoci, co ještě nefunguje tak, jak má. Ale jak čas od dokončení stavby ubíhá, stále více převažují jiná témata.

    Ostatně, platí to ale i naopak. I já coby architekt si vybírám klienty, pro které nakonec budu pracovat, podle stejného klíče.

    Ale o tom někdy příště.
    Vím o architektovi, který bydlí ve své první realizaci se svou ženou – která však byla původně ženou jeho klienta, pro nějž tento dům navrhoval. A bezesporu nebude jediný architektem s podobným osudem. Já sám si o tom mohu myslet svoje – ale musím uznat, že výběr architekta se v tomto případě svým způsobem povedl. Alespoň pro někoho…

    Výjimky potvrzují pravidlo. Jeden z nejuznávanějších architektů minulého století Le Corbusier pro klientku paní Savoye navrhl a realizoval na přelomu 20. a 30. let v Poissy nedaleko Paříže vilu. A tu dnes všichni obdivujeme. Le Corbusier v ní však vítaným hostem zřejmě nikdy nebyl – naopak, návštěvě se přímo vyhýbal. Frustrovaná paní Savoye mu totiž posílala dopisy plné stížností na to, že je dům prakticky neobyvatelný. Nemohu sice nikde dohledat konkrétní důkaz, ale říká se, že na opakované výzvy, aby něco udělal s vodou zatékající do garáže, vzkázal, ať si milá paní laskavě koupí deštník. Od závažnějších právních kroků jej paradoxně „zachránilo” vypuknutí války.
bottom of page